Co je to kraniosakrální biodynamika?

 Kraniosakrální biodynamika je velmi jemná celostní dotyková terapie aktivující samoozdravné procesy těla. Zklidňuje nervovou soustavu, sceluje a harmonizuje systém. Pracuje na mnoha úrovních současně – na úrovni tkání, emocí, mentálního nastavení… Postupně navrací celý systém člověka do rovnováhy, a to v tempu, jaký je pro něj ten nejvhodnější. Terapeut do systému nezasahuje, nýbrž jej doprovází. Následuje „vrozený plán léčení“.

Vývoj a základní koncept  kraniosakrální biodynamiky

 Biodynamika má své kořeny v americké kraniosakrální osteopatii, jejímž zakladatelem byl Dr. Still propagující léčbu pacienta jako celku - vycházel z myšlenky, že veškeré tělesné systémy jsou vzájemně propojené. Dr. Sutherland přidal zjištění, že kosti lebky nejsou srostlé, nýbrž se pohybují (tento pohyb nazval „primární respirací“) a prozkoumal s tím spojené proudění mozkomíšního moku v rámci neurální dutiny (ta propojuje lebku až s kostí křížovou – odtud pramení název terapie). Potvrdil, jak zásadní vliv má toto proudění a s tím spojená primární respirace na zdraví člověka. Ke konci života se odklonil od mechanického přístupu k léčbě a začal více naslouchat základní životní síle, která celý systém oživuje, pohybuje jím a tuto sílu nazval „Dechem života“. Uvědomil si, že Dech života je základním projevem samoléčivých a samoregulačních sil v těle. Díky Dr. Upledgerovi a jeho týmu anatomů, fyziologů, biofyziků a bioinženýrů byla problematika primární respirace, proudění mozkomíšního moku atd. vědecky podložena klinickým výzkumem. Dr. Uplegerovi vděčíme též za rozšíření této terapie do světa, jako první založil mezinárodní institut, který již proškolil více než 90 000 studentů. Biodynamický přístup ke kraniosakrální terapii je však spojen až se jménem Franklyna Sillse, jehož považujeme za průkopníka v této oblasti.

Kraniosakrální biodynamika směřuje svou pozornost více k hlubším projevům Dechu života než je kraniální rytmický impulz (CRI), který souvisí s prouděním mozkomíšního moku a pulsuje s frekvencí 8-12 cyklů za minutu. (Jen pro lepší představu doplním, že toto pulsování je nezávislé na našem dechu a srdečním tepu.)

Kromě CRI jsou totiž v živém systému přítomny ještě dva jiné, daleko pomalejší tidy (vlny).  Mid-tide (nazývaný  též fluid tide, střední vlna) pulsuje již s frekvencí 2-2,5 cyklu za minutu  a nejpomalejší long tide ve svém nádechu a výdechu obsáhne 100 sekund. (Pozn. Během jednoho cyklu / vlny se systém „nadechne“, rozšíří se do prostoru a následně „vydechne“, jeho „objem“ se zmenší). Všechny jmenované tidy se vzájemně prolínají  (vytvářejí „rytmy v rytmech“), a přitom každý z těchto tidů reprezentuje  jinou funkční rovinu Dechu života (tkáně, tekutiny, potence).  Dalo by se s nadsázkou říci, že „čím hlubší vlna je během ošetření kontaktována, tím k hlubším změnám v systému dochází.“ Všechny vlny (vlastně život sám) však vychází z jednoho společného  „tajemného místa“, jež je zdrojem veškerého potenciálu. V biodynamice se s tímto místem setkáváme v tzv. Dynamickém klidu.  (Tím se dostáváme na půdu metafyzické filozofie a velmi hlubokých, vědomí měnících prožitků.)

V ideálním případě dýchá tělo volně, pravidelně, rovnoměrně, prostorně, jasně. Během života však prožijeme různá traumata, stresové situace, nashromáždíme různá přesvědčení a programy, potkají nás úrazy, pády, a to nejen ty fyzické… Mnohé z tohoto výčtu si ani nemusíme uvědomovat či vědomě pamatovat (např. traumata spojená s porodem či traumata mající svůj původ v prenatálním období a raném dětství). V těle se vytvoří blokace, inertní fulkra, trauma se skryje do hlubin těla, protože systém nemá aktuálně kapacitu se s ním potkat.  Dochází k sevření, k omezení pohybu, ke stagnaci, defragmentaci systému, k duševní nepohodě, k nemoci, k úbytku energie či k dlouhodobé nadměrné aktivaci. Biodynamická terapie umožňuje návrat do „továrního nastavení“ (omlouvám se za ten výraz). Inertní fulkra mohou být rozpuštěna, fasciální  srůsty - klubíčka  rozmotána, traumatické zápisy v podobě zadržené, zamrzlé energie mohou být uvolněny, nervový systém se přepíná zpět ze sympatiku do parasympatiku, a tím nastává vytoužená regenerace. Imunitní systém se může dát do práce. A to vše je v režii Inteligence, která nás buňku po buňce poskládala v matčině lůně. J

Je důležité dodat, že nejsme jen tělo. Já osobně nehovořím o triádě tělo-duše-duch, spíš si uvědomuji kvarteto: tělo – mysl – emoce – duch. Vše je vzájemně propojeno. Změna jedné části těla ovlivňuje všechny ostatní části celku a totéž platí i v případě těchto čtyř rovin. Moderní funkční či celostní medicína si již tento fakt uvědomuje. Vzhledem k tomu, že je biodynamika v kontaktu s přesahujícími životními silami a že vše je vzájemně propojené, dochází v průběhu a po ošetření ke změnám na všech jmenovaných úrovních, třebaže je primárně věnována pozornost tělu.

Co je úkolem terapeuta? Jeho prioritou je především vytvořit bezpečné pole, v němž může dojít ke kontaktování systému. Nezasahuje, naslouchá a následuje vrozený plán léčení. Svou přítomností, vědomou pozorností podporuje ozdravné procesy směřující ke zrovnovážnění a vycentrování systému vůči středové linii. Jeho ruce a tělo jsou jeho oči vnímající mikropohyby tkání, kostí, tekutin a potence, to vše s pozadím anatomického a fyziologického povědomí. V případě vyjevení zadržených traumat umí klienta bezpečně provést procesem, a pokud je třeba, zpomalit a zklidnit průběh.

Biodynamická terapie je v současnosti vyučována na několika školách po světě, jejichž kvalitu garantuje The international Affiliation od Biodynamic Trainings. Biodynamičtí terapeuti získávají po absolvování studia mezinárodně platný titul BCST opravňující je k této práci. V USA a ve Švýcarsku je tato terapie hrazena ze zdravotního pojištění. Doufejme, že tento trend dorazí i do České republiky.