„Potkat paní Lenku Krompolcovou je jako spatřit sluníčko uprostřed mraků. Zažít její vnímavé, citlivé a laskavé doteky, je jako pít ze studánky, plné čerstvé vody, po dlouhé cestě pouští. Nevím, kdo vymyslel kraniálku a racionálně jí pořád nějak neumím uchopit, ale příjemnější způsob odpočinku, vypnutí a zhojení prostě neznám. Každému doporučuji. Hodinka u Lenky je cestou k sobě, cestou do bezpečí svého nitra.“